- 6.2.2024
Mnohonárodní bojové uskupení na Slovensku má za sebou téměř měsíc svého půlročního působení, které v polovině roku 2024 skončí předáním velení španělské armádě. Hlavním úkolem čtvrté rotace je svojí přítomností demonstrovat odhodlání spojenců bránit státy na východním křídle Severoatlantické aliance. Pojďme si proto představit hlavní bojové síly v Centru výcviku Lešť.
„Základním prvkem našeho úkolového uskupení je mnohonárodní prapor. Jedním z jeho úkolů je mimo jiné projít systémem hodnocení operační pohotovosti podle společných standardů NATO a následně dosáhnout oficiální způsobilosti, že celá jednotka, systémy velení a řízení, včetně její techniky a výzbroje vyhovují definovaným normám a kritériím,“ vysvětluje velitel kontingentu plukovník Petr Blecha.
Odkaz legionářů
Největší české zastoupení v rámci mnohonárodního praporu mají příslušníci 71. mechanizovaného praporu z Hranic, který navazuje na tradice 2. československého jízdního pluku. Prapor nese čestný název „Sibiřský“ po prvorepublikových legionářích, kteří se účastnili slavných bitev na Transsibiřské magistrále po konci první světové války.
Více než 400 českých vojáků si s sebou přivezlo také moderní vybavení a techniku. „Spojovací obrněné vozidlo Titus 6x6 je poprvé na zahraniční misi, a zásadně zvyšuje schopnosti spojení s prostředky komunikace, které využívají ostatní národy,“ říká velitel praporu podplukovník Radek Šoman. Mimoto se vyznačuje vysokou ovladatelností s automatickou a přídavnou mechanickou převodovkou, včetně snímání okolního prostoru pomocí čtyř kamer umístěných na bocích, v čele a na zádi. Ve výzbroji má na lafetě kulomet MINIMI 7,62 mm. Není to ale jediná technika, kterou čeští vojáci disponují. K dispozici mají i BVP-2, lehká obrněná vozidla Iveco, kolové obrněné vozidlo velitelsko-štábní (KOVVŠ) Pandur 8x8 nebo 120 mm minomety převážené na vozidlech Tatra.
Česko nereprezentují v mnohonárodním praporu jen hraničtí vojáci, ale také například příslušníci mechanizované roty 73. tankového praporu z Přáslavic nebo 13. dělostřeleckého pluku z Jinců, kteří spolupracují se slovenskou minometnou baterií, jejíž součástí je i slovenská palebná četa využívající minomet vzor 97 s ráží 98 mm.
Nejstarší obrněný prapor Bundeswehru
Součástí uskupení jsou i němečtí vojáci v síle posílené obrněné roty. Je složena z 92. praporu obrněné pěchoty (pancéřových granátníků) z Münsteru, který je nejstarším obrněným prvkem pěchoty Bundeswehru. Druhý celek roty tvoří 141. zásobovací prapor Neustadt am Rübenberge, který se skládá z logistiků, ženistů nebo zdravotníků. Hlavní zbraní, kterou má rota k dispozici, je moderní bojové vozidlo pěchoty Puma, které je vyzbrojeno 30 mm kanónem s otočnou věží s termovizí. Kromě toho mají k dispozici Dingo a GTK Boxer, které používají k průzkumu, podpoře a evakuaci zraněných. Podporovány jsou také vyprošťovacím vozidlem Büffel a transportérem těžké techniky Elefant.
Američtí Rakkasané
Třetí nejpočetnější silou v rámci mnohonárodního praporu na Slovensku je rota amerického 33. jízdního (mechanizovaného) pluku, spadající pod 3. brigádu 101. výsadkové divize z Fort Campbell. S jejich tradičními obrněnými vozidly HMMWV (Humvee), které zažily boje v Iráku nebo Afghánistánu si s sebou přivezli i zajímavou historii. Na své předky jsou hrdí, protože se účastnili slavných bitev druhé světové války nebo v Perském zálivu. Jejich přezdívka vznikla po konci druhé světové války, kdy americké jednotky tvořily v Japonsku okupační síly. A právě při poválečném cvičení seskoků padákem si vysloužili pojmenování „Rakkasan“, což je volně přeloženo „padající deštník = padák“, od místních obyvatel pozorujících výcvik.
Slovinský “Pandur“
Příslušníci 10. pěšího pluku, který je součástí 1. brigády slovinských ozbrojených sil z Lublaně, využívají na Slovensku kolové obrněné vozidlo APC Valuk, které je v podstatě vylepšenou verzí Panduru 6x6. Mezi jeho přednosti patří šestiválcový turbodieselový motor Steyr s těžkým kulometem ráže 12,7 mm nebo automatickým granátometem ráže 40 mm. Pluk byl založen v roce 1996 jako 10. prapor mezinárodní spolupráce. Během několika let prošel transformací z lehkého (motorizovaného) praporu na dnešní prvek velikosti pluku.
Autor: kapitán Jakub Moravec
