- 22.2.2021
Na konci srpna 1968 vstoupil do budovy sovětského velvyslanectví v Londýně neočekávaný návštěvník. Důvod jeho příchodu úředníky ambasády šokoval. Drobný muž s pronikavým pohledem totiž přišel na protest proti okupaci Československa formálně vrátit vyznamenání, která mu kdysi Sovětský svaz udělil. A nebyla to vyznamenání ledajaká: Zlatá hvězda Hrdiny SSSR, Leninův řád, Řád rudé hvězdy, Suvorovův řád a Medaile za vítězství nad Německem. Oním mužem byl Josef Buršík, bývalý příslušník 1. čs. armádního sboru v SSSR a po únoru 1948 politický vězeň komunistického režimu.
Josef Buršík odmítl smířit s nacistickou okupací a na konci července 1939 odešel ilegálně do Polska, kde vstoupil do čs. zahraniční armády. Po vypuknutí 2. světové války byl však spolu s dalšími Čechoslováky zajat postupujícími jednotkami Rudé armády a následně dva a půl roku internován v lágrech NKVD. Teprve 8. února 1942 mohl být prezentován u rodící se čs. jednotky v Buzuluku. Absolvoval školu na důstojníky pěchoty v záloze a jako člen připravovaného výsadku S-2 prošel v Moskvě speciálním parakursem.''
U Sokolova velel 3. četě 1. roty nadporučíka Otakara Jaroše a v boji prokázal hrdinství hraničící se sebeobětováním. Právě pro svou odvahu a technické nadání byl odeslán do tankového učiliště v Tambově. Zde se z obyčejného pěšáka stal tím, čím se pak cítil být až do konce svého života – tankistou.
V červenci 1943 byl Josef Buršík ustanoven velitelem roty středních tanků T-34, s níž se zúčastnil krvavých bojů o Kyjev, po nichž byl vyznamenán Zlatou hvězdou Hrdiny Sovětského svazu. V červnu 1944 převzal velení nad II. praporem 1. čs. samostatné tankové brigády v SSSR, s nímž se zapojil do všech významných bojů jak v Karpatsko-dukelské operaci, tak i na Ostravsku. ''
O tom, že se Josef Buršík neustále pohyboval v první linii, svědčí to, že byl devětkrát (!) raněn.
Dne 11. listopadu 1949 byl zatčen a převezen do Prahy. Vězněn a vyslýchán byl v pověstném Domečku na Hradčanech, kde ho pravděpodobně jen vysoká sovětská vyznamenání ochránila od mučení. V prosinci 1949 byl na základě smyšlených obvinění odsouzen k deseti letům odnětí svobody, a když se proti rozsudku odvolal, byl mu trest zvýšen na čtrnáct let, což s ohledem na postupující těžkou chorobu prakticky znamenalo doživotí.''
K výkonu trestu byl navíc zařazen na obávaný Mírov, kde se v tamních krutých podmínkách začal jeho zdravotní stav rychle horšit. Naštěstí se podařilo prosadit jeho převoz z Mírova do vojenské nemocnice v Hradisku u Olomouce, odkud se mu v srpnu 1950 podařilo s pomocí přátel uprchnout a i s manželkou Naděždou se dostali do Německa (kde se ho podařilo vyléčit). Doma však museli zanechat dvě své dcerky – Naďu a Ilonku, s nimiž se (a to jen díky iniciativě britského ministerstva vnitra) shledali teprve v roce 1963!
Byl jedním z hrstky exulantů, kterým bylo dopřáno dožít se pádu komunistického režimu v Československu. Na konci dubna 1990 přicestoval poprvé po čtyřech desetiletích do vlasti, kde byl v červenci téhož roku plně rehabilitován a 5. října 1990 povýšen do hodnosti generálmajora. Josef Buršík zemřel v britském Northamptonu 30. června 2002. Poslední odpočinek nalezl pan generál na hřbitově v Brookwoodu po boku desítek čs. letců, kteří v letech 2. světové války bojovali nad západní Evropou za totéž, za co on na frontě východní – za svobodné a demokratické Československo.
Fotogalerie
