- 18.8.2017
Ve dnech 3. – 18. srpna proběhlo ve Spojených státech amerických společné cvičení s názvem Intel Texas. Za českou stranu se jej zúčastnili zástupci velitelství 7. mechanizované brigády „Dukelské“ a všech jí podřízených praporů, celkem 28 vojáků. Partnerem za americkou stranu pak byli příslušníci 56. a 72. pěší brigády Texaské národní gardy.
Po příletu do Austinu, hlavního města Texasu, státu s výraznou českou stopou ve své historii, se naši vojáci rozdělili na dvě skupiny. Skupina složená ze členů průzkumných čet našich praporů se prakticky z chodu zapojila do výcviku průzkumné čety 3-141 pěšího praporu, což pro ně byla výzva hlavně z hlediska minimální aklimatizace na sedmihodinový časový posun. S aklimatizací však pomohlo podobné počasí, kdy teploty při odletu z České republiky byly blízké těm, co panovaly v Texasu, tedy kolem 34-38 °C. Zahájit cvičení a přesunout se do Fort Hoodu tak brzo po příletu, bylo způsobeno nutností, aby naši vojáci prokázali, že jsou schopni bezpečně obsluhovat zbraně americké pěchoty. Svoji profesionalitu prokázali prakticky okamžitě, když tři dny po příjezdu si všichni vojáci „vystříleli“ americké střelecké odznaky, včetně těch nejvyšších „Rifle – Expert“.
Zatímco průzkumníci byli ihned vrženi do výcviku, tak štábní část měla možnost seznámit se z vojenskou historií Texasu a Texaské národní gardy, což bylo zapříčiněno přidělením štábu k 56. pěší brigádě, která měla posunutý výcvikový cyklus oproti 72. pěší brigádě v jejiž sestavě cvičili průzkumníci. Naši průzkumníci nadále přesvědčovali americké protějšky o své kvalitě. Je nutné si uvědomit, že Texaská národní garda je složena převážně z dobrovolníků, účastnících se cvičení hlavně ve svém volném čase a tudíž je podobná spíše našim Aktivním zálohám a navíc naši vojáci „narazili“ na jednotku právě se formující. Výcvik, který probíhal byl zaměřen na střelbu a manévr, tudíž oblasti které naši vojáci mají zažité a tuto svou odbornost potvrdili při vrcholech zaměstnání – střelbách dvojic a družstva. To, že svým protějškům mohou být vzorem, ocenil i zastupující velitel 3-141 praporu. Odměnou pro naše vojáky, pak byla možnost vyzkoušet zbraně, se kterými se dosud nesetkali, včetně odstřelovacích systémů a minometů.
Druhá část našich vojáků měla možnost seznámit se s výcvikem štábu u 56. pěší brigády, která je na vyšším stupni vycvičennosti, než již zmíněná 72. pěší brigáda. Na základě kontaktů se svými přímými protějšky tak mohli zjistit, jak pracují jednotlivá oddělení, v čem si jsou blízká a naopak, v čem se odlišují. Pozitivem bylo zjištění, že rozdíly nejsou velké a toho shodného bylo mnohem více, ať už se jednalo o počty vojáků na jednotlivých pracovištích, jejich úkoly i prostředky, které k plnění stanovených úkolů využívají. Štáb měl také možnost se seznámit s činnosti roty vojenské policie a procesem umísťování podezřelých osob do polního vězeňského zařízení. Zážitkem, který doma již nezažijeme, pak byla ukázka střelby baterie 105mm tažených houfnic s podrobným výkladem tykajícím se procesu vyžadování paleb a také ukázka provedení útočné operace s obsazením komplexu budov po zasazení vrtulníky UH-60 „Blackhawk“.
Závěrečnou pověstnou „třešničkou na dortu“ bylo setkání v texaském Capitolu – obdobou Bílého domu – s texaským ministrem Rolandem B. Pablosem, jedním z šestičlenné vlády státu Texas. Do ministrovy administrativy patří také mezinárodní vztahy. Po vzájemném představení ministr Pablos zdůraznil českou tradici v Texasu. Svými vojenskými poradci byl utvrzen ve skutečnosti, že Armáda České republiky je nejstarším vojenským partnerem, které Texaská národní garda má a že spolupráce bude nadále pokračovat na již zavedené vysoké úrovni. Nakonec jsme v žertu byli ujištěni, že vzájemná spolupráce je podložena vhodností pro obě strany a nikoliv podobností státních vlajek Texasu a České republiky, což je zajímavá náhoda, jelikož druhý partner Texaské národní gardy je Armáda Chile, kdy státní vlajka Chile svou podobnost té texaské také nezapře.
Závěrem lze říci, že cvičení Intel Texas bylo přínosné pro obě strany. Dobrým zjištěním pak bylo, že i naši vojáci na základních funkcích mohou být vzorem profesionality a být tak vzory pro své protějšky z Texaské národní gardy. To, co se naopak my můžeme od Američanů stále učit, je úcta na bojovou historii své jednotky, národní hrdost a vojenskou historii vůbec, kdy kořeny vzniku jednotek lze často vysledovat až do 18. století.
Text: kpt. Dušan Pecha
