Nasazení v domově seniorů v Hranicích

Řada našich vojáků pomáhá se zvládáním krize způsobené pandemií viru covid-19. Napříč celým spektrem zařízení od nemocnic přes domovy seniorů, naši vojáci staví odběrové týmy, nebo pomáhají v call centrech. Sledujeme vše v číslech a statistikách a tak nám může uniknout co vlastně taková práce obnáší.

V krátkém rozhovoru jsme se podělili o zkušenosti  skupiny našichvojáků, která zabezpeččila pomoc v hranickém domově seniorů. Na dotazy odpovídal velitel skupiny rotmistr. Jiří Studený

- Jaká je tam vlastně situace?

Když jsme první den do domova seniorů nastupovali, byla již velká část kmenových zaměstnanců nemocná a v karanténě. Taková situace je pro klienty i personál opravdu náročná, v polovičních počtech pro ně nebylo vůbec jednoduché poskytnout veškerou péči a zabezpečit celkový chod zařízení.

Naším zapojením se situace zlepšila, protože se kmenoví pracovníci mohli soustředit na péči klientům a nám vojákům přenechat rozvoz stravy, úklid oddělení, doplňování pomůcek, odvoz a rozvoz prádla a další pomocné činnosti, které jsme po krátkém zaškolení mohli provádět samostatně.

- Kolik vojáků pomáhá v hranickém domě seniorů?

Aktuálně zde v domově pomáhá dvacet pět vojáků.

- Jak dlouho?

   Jsme tu od 23. října do 15. listopadu ale, pokud bude třeba a požádají o  to (cestou krizového štábu v daném regionu + schválení velením AČR), zůstaneme a pomůžeme až do konce měsíce. (prodloužení do 30.11. - 10 vojáků)

- Co všechno vojáci zastávají konkrétně? Mám informace, že personál je prakticky až na ředitele v karanténě nebo nemocný.

Když jsme do domova seniorů přišli, byla již větší část personálu nemocná, a práce tak bylo opravdu hodně. Nyní  se již část zaměstnanců domova pozvolna vrací, a situace se pomalu uklidňuje.

Ohledně našich konkrétních úkolů. Jak jsem již zmínil, samostatně jsme schopni zajistit například rozvoz stravy, úklid, či doplňování hygienických pomůcek. U činností jako jsou krmení nebo hygienické úkony s klienty pak personálu asistujeme. Tím pádem nemusí u klienta být dvě pečovatelky, ale pečovatelka a voják.

- Jaký je tedy běžný den při práci v domě seniorů? Jde o ošetřování a péči, rozvážení stravy, odběr vzorků?

  Ráno pomáháme při hygieně, nosíme snídaně, a následně zajišťujeme úklid nádobí, do oběda doplňujeme hygienické pomůcky klientům, rozvážíme tekutiny, vyprané prádlo, vyvážíme odpadky. V době oběda asistujeme při jeho rozvozu a podávání klientům.

Po naší pauze na oběd například doplňujeme dezinfekční prostředky na oddělení a ubytovacích prostorech klientů. Odpoledne většinou asistujeme při hygienických úkonech, nebo roznášení tekutin. A obdobně pak pomáháme v čase večeře.

- Používáte nějaké speciální ochranné pomůcky?

 Zařízení je v karanténě, a stejně jako personál se i my musíme adekvátně chránit, proto při všech úkonech užíváme speciální ochranné pomůcky (tj. Ochranný oblek, respirátor, rukavice a brýle nebo ochranný štít).

Co na to říkají rodiny vojáků doma? Jaké máte spojení s okolním světem?

Odloučení od rodin je pro obě strany vždy zkouškou, ale vojáci mají v tomto směru drobnou výhodu. Naše práce je s odloučením spojená, berme to třeba jako vojenské cvičení. Tam jsme také i několik týdnů mimo domov, a navíc často i úplně bez spojení a možnosti s rodinou přímo komunikovat. Tady po směně můžeme telefonovat spojit se po internetu. Naši blízcí vědí, že jsme ve službě.

- vojáci se nějak střídají, nebo jsou neustále namístě a de facto tam "žijí"?

  Z důvodu karantény v celém zařízení jsme zde ubytovaní a trávíme tu tak veškerý čas. Podmínky jsou skromné, přesto více než dostačující. Jídlo je výborné a prát si nemusíme vůbec, o to je postaráno.

- nějaké osobní pocity, když se člověk stará o nemohoucí, kteří se nemohou nikde před virem skrýt?

Vím, že pečovatelky a veškerý personál se snaží dát klientům vše a pomáhají klientům zprostředkovat kontakt s rodinou například pomocí sociálních sítí, ale osobní kontakt, to nic nenahradí. Na klientech jde tak vidět jak jim sociální interakce chybí. Věřím, že jim naše přítomnost také pomůže trochu zmírnit osamění a překonat toto těžké období.

- vojáci 7.mb jsou ale i jinde, kolik jich je nasazeno a kde všude?

  Zde v domově seniorů v Hranicích nás pomáhá v současnosti dvacet pět, v nemocnici v Hranicích pomáhá pět vojáků. Desítka vojáků je v domově seniorů v Olšanech u Šumperka, osm vojáků v domově seniorů Slunečnice v Ostravě, dva vojáci jsou ve Vojenské nemocnici v Olomouci  a jeden také pomáhá v Callcentru ve Zlíně. Připravujeme také pětici pro případné nasazení v domově seniorů v Jičíně.

- máte další kapacity na posílení i v jiných místech, kde by to bylo potřeba?

Pokud bude třeba, splníme rozkaz a pomůžeme!