Den osvobození 8. května 1945

.... na řadě míst se stále tvrdě bojovalo. Pro naši posádku je toto datum dvojnásob významné, neboť v tento den bylo osvobozeno i město Hranice.

Němci byli zoufalí. Zabíjeli a ničili. Tři dny před osvobozením Hranic neváhali popravit čtyři své vojáky a několik dalších odvézt neznámo kam. A to jenom proto, že se odmítli podílet na válečném šílenství.

 

Absurdita tohoto zločinu je o to víc udivující, že se tak stalo po sebevraždě „Vůdce" Adolfa Hitlera.

V hranicích se Němci se snažili před svým odchodem škodit, kde mohli. Například v noci ze 6. na 7. května nalili do hlavní studny hranického vodovodu sud oleje a zničili strojní zařízení vodárny.

V poledních hodinách 7. května 1945 zničili také secesní železobetonový most přes řeku Bečvu.

Kolem půlnoci 7. května projelo kolem současných Kasáren generála Zahálky směrem na Přerov asi 20 německých „Tigrů". Byly to poslední nacistické tanky v Hranicích, ale i poslední vozidla z proudů německé armády i civilistů, utíkajících z Hranic od začátku května 1945 před Rudou armádou.

K dlouho očekávanému osvobození Hranic pak došlo v časných ranních hodinách 8. května 1945. Podílely se na něm jednotky dvou sovětských armád, které byly součástí 4. ukrajinského frontu. Osmatřicáté armády, jejímž velitelem byl generál-plukovník Moskalenko a 1. gardové armády pod velením generálplukovníka Andreje Antonoviče Grečka.

Moskalenko i Grečko byli Ukrajinci a v poválečných letech byli oba povýšení do nejvyšší, maršálské hodnosti sovětské armády. Z 38. armády Hranice osvobozovaly 31. a 32. střelecká brigáda 126. lehkého horského střeleckého sboru, jemuž velel generálmajor V.M.Solovjov. Z 1. gardové armády 127. lehký střelecký sbor generálmajora G.A.Žukova.