Home page > Aktuality > Bojovali za republiku, která již neexistovala…

Bojovali za republiku, která již neexistovala…

Z učebnic dějepisu máme v paměti odkaz, že v březnu 1939 se o Československo bojovalo jenom v Místku, kde se na odpor postupujícímu Wehrmachtu postavila část III. /8. pěšího praporu, kterému velel kpt. pěch. Karel Pavlík. V boji byli zraněni 2 českoslovenští vojáci, německá armáda podle nepotvrzených údajů 17 padlých a 40 zraněných. Do zapomnění se ale dostal marný, přesto statečný boj 12. divize naší armády na Podkarpatské Rusi.

Podkarpatská Rus o rozloze 12 097 km2  byla součástí Československa od roku 1919 s hlavním městem Užhorod, po tzv. Vídeňské arbitráži v listopadu 1939 se jim stal Chust. Vídeňská arbitráž – dle protokolu podepsaný zástupci Německa, Itálie, Maďarského království a Československa, muselo se ve dnech 5. – 10. listopadu 1938 odstoupit Maďarsku část území jižního a východního Slovenska a jihozápadní část Podkarpatské Rusi. Vídeňská arbitráž byla přímým důsledkem mnichovské dohody.

Na Podkarpatské Rusi byla dislokována 12. divize, která se skládala z pěšího pluku 36 a 45, dále pak dělostřeleckého pluku 12. Z důvodu napětí mezi Polskem a Maďarskem byla divize posílena o Motorizovaný předzvědný oddíl 2 skládající se z motocyklistické roty, dále roty obrněných vozidel a roty tanků. V důsledku vídeňské arbitráže přišla čs. armáda o letiště v Užhorodu, došlo k přerušení železniční tratě Čop – Užhorod – Mukačevo, ztráty linie lehkého opevnění Čop – Berehovo. Od 1. března 1939 byl ve službě jen jeden vycvičený ročník 1937 + ročník nováčků ročníku 1938. U dělostřeleckého pluku měly oddíly hodnotu dvou děl na baterii z důvodu jednoho vycvičeného ročníku a k tomu špatné spojení se Slovenskem, pouze silniční doprava přes horské průsmyky.

K zahájení útoku proti Československu přistoupila maďarská armáda 14. března v 5.00 hodin s využití komplikované situace na Slovensku, destrukční činnosti Karpatské Siče a úkolem rozdělit Podkarpatskou Rus na dvě části a do 24 hodin dosáhnout hranic s Polskem. Čs. vojenský atašé pplk. gšt. Bohumil Klein v Budapešti obdržel 14. 3. 1939 v 15.00 ultimátum o vyklizení Podkarpatské Rusi do 24 hodin.

První úder byl proveden na středním úseku čs. obrany z Mukačeva na Svalavu14. 3. v 5.00 hodin a útočníkům se podařilo dosáhnout hranice Polska až 16. 3. v 13.25 hodin díky úporné obraně ustupujícím čs. jednotkám. Zahájení útoku východním směru na Chust došlo 15. 3. v 01.30 hodin přičemž poslední čs. jednotky ustoupili do Rumunska 16. 3. v 17.00 hodin. Na západním úseku obrany došlo k napadení 15. 3. v 18.30 hodin ze směru Užhorod a čs. jednotky dokázaly zastavit postup nepřítele a udržet obranu do okamžiku, kdy se podařil ústup našich jednotek ze středního úseku obrany, který byl napaden jako první a který v případě ztráty ústupové trasy by neměl kam ustoupit.

V bojích naše armáda ztratila 1 obrněný automobil a 2 tanky, dále měla více jak 40 padlých a 120 zraněných. Na straně útočící maďarské armády je odhadováno na 200 padlých a několik set zraněných. Na území nové Slovenské republiky se probojovalo 8 obrněných automobilů a 9 tanků včetně zbraní pěchoty. Do Rumunska se probojoval 1 tank a 12 obrněných automobilů. Všechna technika a zbraně byla ponechána na území těchto států a vojáci byli evakuováni do okupované republiky.

Československá armáda na Podkarpatské Rusi v březnu 1939 bojovala proti několikanásobné přesile, přesto dokázala maďarský postup zastavit, stabilizovat frontovou linii a s minimálními ztrátami se stahovat a poté evakuovat na území Slovenska a Rumunska. Všechny tyto boje probíhaly v době, kdy Československo přestávalo existovat, a bojovali za republiku, které už v té doby byla vymazána z mapy Evropy. 

Fotogalerie

Nahoru