- 29.3.2020
30. března letošního roku si připomeneme již sto let od uzákonění československé státní vlajky. Podoba československé, nyní české státní vlajky (srov. čl. 14 ústavy) je obecně dobře známa, avšak o jejím vzniku panují často různé dohady a mýty.
Úkolem připravit návrhy státních symbolů byla pověřena na sklonku roku 1918 znaková komise. Jejími členy byli zejména přední čeští historici té doby – profesor Gustav Friedrich z Karlovy university, dr. Jan Bedřich Novák ze zemského archivu, dr. Václav Vojtíšek z Archivu hl. města Prahy, dr. Ladislav Klicman z Archivu ministerstva vnitra a Jaroslav Kursa, koncipient Archivu ministerstva vnitra, který měl bohaté heraldické a sfragistické znalosti a navíc i malířský talent, proto mohl snadno ztvárnit představy členů znakové komise. Zasedání se účastnili rovněž zástupci jednotlivých ministerstev.
Komise se nejprve věnovala problematice státního znaku, kde vyšla především z historických znaků jednotlivých zemí tvořících novou republiku. Základem státního znaku se stal historický znak Českého království a ostatní znaky historických zemí, aby tak symbolizovaly kontinuitu české státnosti. Při vzniku ČSR byla totiž s ohledem na historické země obnova české státnosti hlavním ideovým základem. Pro Slovensko a Podkarpatskou Rus bylo naopak zdůrazňováno právo na sebeurčení a byly vytvořeny znaky nové.
Teprve od 1. dubna 1919 se komise začala zabývat problematikou státní vlajky. Původní návrh zachovat tradiční český bíločervený prapor, přestože se užíval jako symbol národního uvědomění i na Moravě a na Slovensku a bíločervená stužka byla i odznakem na uniformách našich legionářů, se ukázal z praktického mezinárodního hlediska jako nepřijatelný. Byla zde snadná možnost záměny nejen s vlajkou sousedního Polska, ale i s barvami Rakouska – rovněž bílou a červenou. Proto byla zvolena třetí barva, kterou měl být tradiční český prapor doplněn. Vybrána byla modrá, a to z následujících důvodů:
- Bílo-modro-červená trikolora se stala v druhé polovině devatenáctého století symbolem slovanské vzájemnosti a národního příbuzenství s největším slovanským národem ruským, do spolupráce s nímž byla kladena naděje ochrany před germanizačním útlakem pramenícím z velkoněmecké myšlenky, která se od doby josefinismu neustále více prosazovala a byla hlavní příčinou národnostního konfliktu v Rakousku-Uhersku. (Ruská vlajka pochází ze sedmnáctého století, barvy jsou zřejmě inspirovány holandskými staviteli lodí. Červená, bílá a modrá jsou také hlavními barvami znaku Moskvy.)
- Červená, bílá a modrá byly barvy již navrženého malého státního znaku (základ červený, lev a patriarší kříž stříbrný – bílý a tři kopce modré), čímž byl splněn heraldický požadavek, aby státní barvy a barvy vlajky odpovídaly základním barvám státního znaku.
- Tím, že modrá barva byla zároveň barvou části v malém znaku, která reprezentuje Slovensko, stala se i symbolem spojení nových území s historickými zeměmi.
Státní barvy byly projednávány na schůzi Národního shromáždění 28. 2. 1920. K původnímu návrhu byl podán pozměňovací návrh Viktora Dyka a dalších členů, aby navržené ustanovení ústavní listiny (§ 5, odst. 2) mělo toto znění: „Barvy republiky jsou bílá, červená a modrá“ (oproti původnímu červená, bílá a modrá). Viktor Dyk ve své řeči zdůvodnil návrh takto: „Barvy navrhované jsou barvy holandské a americké, chceme dále zachovat ve spojení s barvou modrou starou zemskou barvu bílo-červenou.“
Úvahy ke konstrukci státní vlajky ohledně barev jsou zachyceny ve zprávě ústavního výboru k návrhu vlajkového zákona (tisk 2659/1920): „Státní vlajka má obsahovati ony barvy, které jsou oficielně uznány za barvy státní, tudíž barvy ony, které přicházejí v (malém) znaku státním. Poněvadž pak naše ústavní listina v § 5 prohlásila za barvy republiky bílou, červenou a modrou, bylo tím již dáno základní složení vlajky státní. Značné obtíže se však vyskytly při konkrétním řešení problému, jak barvy tyto seskupiti.“
Vypracováním návrhů vlajky v kombinaci tří uvedených barev byl do konce května 1919 nejprve pověřen Jaroslav Kursa. Vytvořil přes třicet návrhů, v nichž např. do žerďové části vkládal úzký modrý proužek, bíločervenou vlajku lemoval modrými proužky, na bíločervený list pokládal modrou krokvici i kříž. V posledním návrhu vložil k žerďové části modrý klín zasahující do jedné třetiny vlajky, což zaujalo některé členy komise. 4. července 1919 předložil J. Kursa na poradě na ministerstvu vnitra podrobně zpracovaný návrh vlajky s modrým klínem do jedné třetiny, který podporoval z praktických důvodů zejména zástupce ministerstva obrany podplukovník Valšík.
Mezitím požádal první pobočník ministra národní obrany mjr. Chalupa Umělecký sbor Památníku odboje o pomoc při navrhování vlajky. Ten se sešel 24. května pod vedením dr. Wirtha. Účastnili se mezi jinými kpt. F. Kupka, architekt J. Gočár, prof. O. Španiel, prof. F. Kysela, dr. V. Vojtíšek a akademický malíř J. Jareš. Účastníci měli různé názory, dr. Vojtíšek dával přednost tradičnímu pojetí znaku i barev, J. Jareš naopak doporučoval spojit „starou revoluční husitskou tradici s novodobou tradicí legionářskou“. Vzhledem k neshodám bylo výsledkem jednání nejprve odložení jednání na dobu pozdější. Po dalších jednáních zaslali umělci soustředění při Uměleckém sboru Památníku odboje návrhy ztvárněné J. Jarešem pobočníku ministerstva národní obrany, nyní již pplk. Chalupovi, který je předal na Pražském hradě 14. července 1919 dr. Novákovi. Jarešovy návrhy vycházely z kombinace tří daných barev a také černé s bílým lvem, červeným kalichem či obojím, ovšem žádný nepředstavoval přijatou variantu státní vlajky. J. Jareš byl rozkazem z 3. července odvelen na Slovensko a dále do této záležitosti nezasahoval.
Konečný návrh státní vlajky je kolektivní prací, na postupném dotváření spolupůsobilo více lidí. V časopise Československá republika č. 134 z roku 1920 se píše: „Sluší se podotknouti, že státní znaky a státní vlajku vypracovala zvláštní znaková komise složená z odborníků, definitivní heraldický návrh je společnou prací univ. prof. dr. Gustava Friedricha a min. koncipisty Jaroslava Kursy. Umělecké provedení znaků jest dílem prof. uměleckoprůmyslové školy pražské Fr. Kysely a jeho školy.“ Děkovné dopisy za spolupůsobení byly zaslány dr. V. V. Štěchovi, tajemníkovi na ministerstvu školství, a přednostovi námořního odboru MNO pplk. ing. A. Valšíkovi.
Pokud se podíváme na naši státní vlajku z hlediska symboliky barev a tvarů v historické retrospektivě, pak barvy bílá a červená na starobylém českém praporu pocházejí z doby katolického státu. V katolické symbolice je bílá barvou čistoty, svaté ctnosti a neporušenosti a červená barvou věrnosti do prolití krve, tedy mučednictví, a nadpřirozené lásky jako plodu působení Ducha Svatého. V novější interpretaci na úrovni přirozených hodnot je bílá barvou čistoty idejí a nedotknutelnosti vybojované svobody a červená značí odvahu a krev prolitou v boji za národní samostatnost. Ideovým základem modrého klínu (klín na starých českých erbech může představovat hory, kopce či vlčí zuby) je dle ústavního výboru heraldicky zjednodušené modré trojvrší pod křížem ze státního znaku (toto trojvrší s křížem pochází ze znaku Uher, původně bylo zelené, ale v průběhu války bylo vlivem slovanských barev na legionářském znaku změněno na modré). Modrá barva – hyacintová – je barvou jasného nebe (Isidor ze Sevilly) a tedy barvou věčnosti. Hyacintová modř je barvou pláště starozákonního velekněze a odtud i barvou Matky věčného Velekněze – barvou mariánskou. Na úrovni přirozených hodnot bývá modrá interpretována jako symbol mírového nebe. Nepovšimnut zůstává vztah národních barev k dalšímu tradičnímu symbolu Českého státu – bílá, červená a modrá jsou hlavními barvami perel a kamenů na korunovačních klenotech. Pro úplnost budiž uvedena ještě původně udávaná symbolika barev ruské vlajky – slovanské trikolory, z níž barevná trojkombinace naší vlajky ideově vychází: Bílá značí svobodu (ve smyslu svrchovanosti), modrá Bohorodičku a červená carskou moc (císařský purpur).
Vzhledem k vícevýznamové interpretaci má i po opětovném odchodu Slovenska z republiky k 31. 12. 1992 modrý klín v naší vlajce opodstatnění. Navíc je historickým svědectvím o kontinuitě a tradicích naší státnosti a boje za ni ve dvacátém století a heraldickým zapracováním základní barvy moravského zemského znaku, který je součástí znaku České republiky, do státní vlajky. Pokud bychom chtěli v duchu staré české heraldické tradice klín nadále interpretovat jako horu, nabízí se národní hora Říp.
Naše vlajka vznikala kombinací různých tradic souvisejících s dějinami našeho státu, promítá se do ní mnoho symboliky, více, než by nás při pohledu na její jednoduchost napadlo. Přes počáteční skepsi byla velmi brzy naším národem přijata za vlastní jako milovaný symbol státní suverenity, politické svobody a jednoty naší vlasti. V dobách okupace, útisku a pronásledování byla skrývána na znamení naděje pro budoucnost, naši vojáci v zahraničí pod ní prolévali svou krev za naše osvobození. Okupanti ji naopak nenáviděli a už její vlastnění bylo krutě perzekuováno. Díky moudrosti svých tvůrců byla naše vlajka ochráněna toho, aby se stala znamením nějakých časových politických ideologií a partikulárních zájmů a může tak být dodnes sjednocujícím symbolem státu pro všechny občany. Po rozpadu Československa rozhodl parlament České republiky, že bývalá československá státní vlajka bude vlajkou České republiky.
