O nás

7. mechanizovaná brigáda “Dukelská” je bojovou jednotkoupředstavující rozhodující palebnou a údernou sílu těžkého typu pozemních sil Armády České republiky. Je předurčena k plnění úkolů prevence a reakce na krizové situace v rámci národního i spojeneckého uskupení, jak na území České republiky, tak mimo něj. Struktura brigády přitom umožňuje vytváření potřebných úkolových uskupení pro řešení taktických úkolů a operací, ať už částí nebo všemi silami bojového úkolového uskupení.

Brigáda může vést obrannou i útočnou bojovou činnost, posilovat ochranu naší státní hranice, zajišťovat ochranu komunikací, stejně jako střežit důležité objekty a prostory mimo oblast přímých bojů. V souladu s platnou legislativou mohou být její příslušníci také nasazeni k plnění úkolů Policie České republiky. V současnosti brigádu společně s jejím velitelstvím tvoří 71. mechanizovaný prapor Hranice, 72. mechanizovaný prapor Přáslavice, 73. tankový prapor Přáslavice a 74. lehký motorizovaný prapor Bučovice.

Stručná historie vzniku 7. mechanizované brigády

Vznik “sedmičky” je spjat s říjnem 1994 a tehdy klíčovým rozhodnutím o přechodu armády z divizního na brigádní systém. Toto rozhodnutí padlo již v roce 1993 a na jeho základě došlo k celé řadě organizačních změn. Jednou z nich byla právě reorganizace kroměřížské 3. mechanizované divize na 7. mechanizovanou brigádu. Protože byla od samého počátku své existence chápána jako jeden z hlavních pilířů pozemního vojska Armády České republiky, byla budována jako vševojskový taktický svazek.

Svého největšího rozmachu dosáhla brigáda v roce 1999. Přímo v Kroměříži byly vedle velitelství brigády umístěny její 7. průzkumný prapor "Jana Žižky z Trocnova", 7. spojovací prapor, 7. zdravotnický oddíl a 7. prapor zabezpečení. Brigádu dále tvořily čtyři mechanizované prapory (71., 72., 73., 74.), dislokované v Přáslavicích a Hranicích. V hranické posádce se dále nacházely 76. dělostřelecký oddíl, 7. protiletadlový oddíl a 7. protitankový prapor. A konečně, v Lipníku nad Bečvou sídlil 7. ženijní prapor. Všechny tyto útvary tehdy tvořily 7. mechanizovanou brigádu.

Brigáda přitom mohla navázat na významné tradice. Jejím přímým předchůdcem totiž byla 3. československá samostatná brigáda v SSSR, bojový svazek, který vznikl ke konci 2. světové války a svou válečnou cestu zakončil u obce Břest poblíž Kroměříže. Jednotky této brigády se po válce staly základem pro výstavbu 3. pěší divize, jež v průběhu následujících padesáti let prošla celou řadou změn, aby v říjnu 1994 vytvořila základ pro vznik 7. mechanizované brigády.

"Sedmička " si od počátku vedla velmi dobře a již roku 1995 dokázala uspět při komplexních prověrkách Generálního štábu AČR. Navázala úzké pracovní vztahy s jednotkami německé, polské, rakouské i slovenské armády a v roce 1998 zahájila dosud neukončenou etapu nasazení v zahraničních operacích. V roce 1997 se příslušníci brigády zapojili do záchrany lidských životů a majetku občanů při katastrofálních povodních, které v létě postihly Moravu. 

Již v roce 1999 zanikl 7. protitankový prapor a v roce 2003 bylo rozhodnuto o dalších zásadních reorganizačních změnách armády, které se nevyhnuly ani 7. mechanizované brigádě. Do konce roku byly zrušeny 76. dělostřelecký oddíl, 7. protiletadlový oddíl, 7. průzkumný prapor, 7. ženijní prapor, 7. spojovací prapor, 7. prapor zabezpečení i 7. zdravotnický oddíl. Velitelství brigády bylo z Kroměříže přesunuto do kasáren generála zahálky v Hranicích. Tehdy to ještě bylo bráno jako provizorní řešení předtím, než bude svazek přemístěn do nového brigádního komplexu v Přáslavicích. 

Přes počáteční rozčarování a problémy, které mnohým tyto změny přinesly, se vše nakonec podařilo zvládnout. Dnešní 7. mechanizovaná brigáda je jiná, než byla před deseti lety. Její příslušníci za tu dobu ušli velký kus cesty, brigáda je dnes dobře připraveným, sebevědomým a velmi zkušeným svazkem útvarů. 

 

Pro více informací o 7. mechanizované brigádě, její minulosti, současnosti, jednotkách, výzbroji nebo nasazení v zahraničních operacích Vám doporučujeme knihu Moravská brigáda autorů Eduarda Stehlíka a Martina Vaňourka. 

 

Nahoru