Osobnosti

Po dobu nejméně sta let byla hranická posádka křižovatkou, kudy procházely osudy významných spisovatelů (Rainer Maria Rilke, Robert Musil, Franz Kafka, Joseph Roth, Josef Svatopluk Machar), olympijských vítězů (František Ventura, Emil Zátopek), sv. Terezy od Kříže a rodičů papeže Jana Pavla II., absolventů a učitelů, do jejichž životů zasáhly dějinné zvraty 20. století (Heliodor Píka, Ludvík Svoboda, Otakar Zahálka, Karel Klapálek, Otakar Jaroš, Václav Morávek, Adolf Opálka), a řady dalších českých vojáků bojujících v prusko-rakouské, první i druhé světové válce nebo perzekuovaných nacistickým a komunistickým režimem.

Tato část stránek je stále rozpracována ...

Otakar Zahálka (1891 - 1942)

Divizní generál in memoriam. Narodil se 30.9. 1891 v Brajnerově u Těšnova, okr. Pelhřimov. V roce 1915 přešel už po deseti dnech po nasazení na ruské frontě do zajetí a přihlásil se do čsl. legií. V květnu 1917 se oženil, ale při přesunu legií sibiřskou magistrálou musel ruskou manželku i syna zanechat u rodičů. Když se po návratu do ČSR dozvěděl, že jeho žena zemřela, podnikl v roce 1921 strastiplnou cestu do revolučního Ruska a syna Jiřího si přivezl domů.

Absolvoval studium na válečné škole v Praze v hodnosti majora generálního štábu. Služebně působil v Opavě. V roce 1934 byl jmenován velitelem akademie v Hranicích a o rok později povýšen do hodnosti brigádního generála. Po okupaci zorganizoval schůzku k založení odbojové organizace Obrana národa a tehdejším hranickém okresu ve Velké, později pracoval jako vychovatel v internátu firmy Baťa ve Zlíně a řídil ilegální činnost Obrany národa na východní Moravě.

V květnu 1942 byl nacisty zatčen a krátce na to 21.6. v Brně popraven. Více informací, fotografií a dobových dokumentů naleznete na webových stránkách https://vojenskaakademiehranice.ic.cz/zahalka.html.

Alexander Korda (1907 - 1958)

Generálmajor in memoriam. Narodil se 18.4. 1907 v Martině-Vrútkách. V létech 1926-1928 absolvoval akademii v Hranicích a stal se poručíkem dělostřelectva. V roce 1939 byl převeden do slovenské armády, ale nepřerušil styk s českým ilegálním odbojem. Při slovenském povstání velel obrannému úseku Modrý Kameň-Krupina-Zvolen. Byl zraněn, zajat Němci a do konce války vězněn v internačním táboře. 

V listopadu 1945 se stal zástupcem velitele Československé vojenské akademie v Hranicích. Zde organizoval skupinu vlastenecky smýšlejících vojáků z povolání, znepokojených narůstající sovětizací armády i společnosti. Byl postižen čistkami po únoru 1948, ale až do zatčení v květnu 1949 pokračoval v ilegální činnosti, především v organizaci záchrany zatčením ohrožených důstojníků. Při výsleších byl nelidsky mučen. Spolu se skupinou dalších šesti důstojníků, působících v Hranicích, byl odsouzen na doživotí. Všichni dospělí příslušníci jeho rodiny byli pozatýkáni, mnozí odsouzení k dlouholetým trestům.

Zemřel v Brně 13.9. 1958. V roce 1990 byl plně rehabilitován a jeho jménem pojmenován vojenský útvar ve výcvikovém prostoru Oremov Laz. Více informací, fotografií a dobových dokumentů naleznete na webových stránkách https://vojenskaakademiehranice.ic.cz/korda.html​.

Heliodor Píka (1897 - 1949)

Armádní generál in memoriam. Narodil se 3. července 1897 ve Štítině, okr. Opava v rodině venkovského koláře. Po ukončení šesti tříd gymnázia v Opavě odjel do Nového Bydžova, kde pracoval jako aspirant farmacie. V roce 1915 složil válečnou maturitu a následně absolvoval i školu záložních důstojníků. V dubnu 1916 bojuje již na ruské frontě a o dva měsíce později přechází do zajetí. Jako jeden z prvních legionářů odjíždí v září 1917 do Francie. Za činnost v Čsl. legiích ve Francii byl oceněn mnoha vyznamenáními. Zúčastnil se bojů při tvorbě hranic nově vzniklé ČSR na Těšínsku a na Slovensku. 

V říjnu 1920 byl přidělen do vznikající vojenské akademie v Hranicích, kde později zastával funkci pobočníka velitele VA. Během zdejšího dvouletého působení se oženil s Marií Sehnalovou z Opatovic a narodil se jim syn Milan. Po odchodu z Hranic absolvoval vysokou školu válečnou v Praze a v Paříži, pracoval i ve vojenské diplomacii a v září 1937 byl povýšen na plukovníka generálního štábu. Po emigraci na konci března 1939 se stal spolupracovníkem prezidenta Beneše. Po přepadení Sovětského svazu Německem budoval čsl. vojenskou jednotku v SSSR. Sovětská vláda zpočátku uvažovala o jmenování Píky velitelem jednotky, ale jeho demokratické představy o obnově ČSR vedly nutně ke konfliktům s moskevským vedením a později i s plukovníkem Ludvíkem Svobodou.

Po skončení války byl povýšen do hodnosti divizního generála. Od roku 1947 zastával funkci zástupce náčelníka hlavního štábu československé armády. Po únorovém převratu byl zatčen, v inscenovaném neveřejném procesu na začátku roku 1949 odsouzen za velezradu a v šest hodin ráno 21. června téhož roku na dvoře borské věznice v Plzni popraven. V noci před popravou svému obhájci řekl: "Až bude příznivější doba, očistěte mne, jsem nevinen."  V roce 1968 byl rehabilitován. Více informací, fotografií a dobových dokumentů naleznete na webových stránkách https://vojenskaakademiehranice.ic.cz/pika.html​.