- 24.8.2015
Rozhodující fáze mezinárodního cvičení Allied Spirit II, samotné taktické cvičení brigádního úkolového uskupení, skončila. Vojáky nyní čeká ošetření techniky a materiálu a postupné stahování zpět. Poslední účastníci cvičení by se měli vrátit do republiky v sobotu 29. srpna.
O prvotní zhodnocení uplynulých dnů jsme požádali plukovníka Josefa Kopeckého, velitele brigádního úkolového uskupení, který cvičení řídil.
„V první řadě musím říci, že se nám podařilo prověřit interoperabilitu a schopnost ryze českého štábu velet osmi samostatným praporům, ze kterých manévrový byl pouze jeden český. Museli jsme spojit a řídit nejen organické jednotky, ale neorganické jednotky z různých států. To se nám podařilo a na konci cvičení se z brigády stala poměrně kompaktní jednotka jak na úrovni velení a řízení, tak na úrovních profesní či zabezpečení podpory boje. Neméně důležitá byla i lidská rovina, kde jsme navázali a udržovali velmi dobré vztahy.
Součinnost tolika jednotek participujících států samozřejmě přinesla problémy, se kterými jsme se museli vypořádat. Nepodařilo se plnohodnotně propojit jednotlivé národní elektronické systémy velení a řízení, což jsme řešili náhradním způsobem a provoz na radiostanicích hrál poměrně výraznou roli. V plánovacím a rozhodovacím procesu jsme zvolili takovou metodu, kdy jsme si k němu zvali, pokud to čas dovoloval, velitele podřízených praporů, aby se vyjádřili k našemu zámyslu a úkolům pro jejich jednotku. Šlo nám o to, abychom si byli jisti, že vydaný úkol bude přesně pochopen a realizován tak, jak nadřízený očekává. To se podařilo a v závěru cvičení nám již bylo zcela jasné, co je kdo schopen dělat a jaké má nastaveny plánovací a řídící procesy. Díky tomu se nám celou dobu cvičení, během manévrování se všemi prapory, při plnění úkolů obrany, útoku, přesunu i dalších operací, dařilo držet kompaktní a nepřetržité velení a ani jednou jsme neměli problém s tím, že by se nám nějaká jednotka dostala mimo kontrolu.“
Celé cvičení dle námětu probíhalo ve čtyřech fázích, vlastní bojová činnost začala ve druhé fázi s úkolem získat iniciativu nad útočícím nepřítelem. To se brigádě podařilo vedením promyšleného obranného boje na několika čarách, kdy zvolila aktivní formu obrany a orientovala se především na nepřítele a ne na terén. Tím pádem nepotřebovala tolik sil, kolik je při poziční obraně obvykle potřeba a podařilo se jí v této fázi nepřítele zdecimovat.
Ve třetí fázi dostala brigáda úkol od sboru k útoku a obsazení několika objektů. Zde bylo důležité zvažovat schopnosti jednotlivých praporů. Zatímco její hlavní síla, český mechanizovaný prapor měl ve své výzbroji tanky, BVP a obrněná vozidla IVECO, schopná překonávat složitý terén, britský prapor byl lehký a měl výhody pro boj ve složitém terénu s obrněnými cíly ale v obraně, ne v útoku. Americký prapor byl výsadkový a jeho palebná síla byla limitována. Této sestavě muselo odpovídat přiměřené vydávání úkolů, aby každý byl využíván k tomu, k čemu je určen a jaké má schopnosti. „Šikovnými manévry se nám podařilo stanovené objekty dobít a přejít do poslední fáze, což bylo vytlačení nepřítele za stanovenou čáru, aby mohl následovat rozhodující sborový protiúder,“ přibližuje nejobtížnější část boje plukovník Kopecký. „Tato fáze byla poměrně složitá, vzhledem k času a situaci na bojišti jsme ji museli zplánovat velice rychle a poslední operace probíhala v noci, včetně přípravy, přesunu i zasazení jednotek. Nejprve jsme na levém křídle silami britského praporu předstírali útok v terénu, který byl dle našeho hodnocení vhodný pro vedení útočné činnosti. Mezitím se další dva prapory po stanovených osách a americký prapor vzduchem v noci přesunovaly do výhodného postavení. Avšak hlavní síly, které měly dle našeho hodnocení zaútočit z neobvyklého směru, při přesunu v lese narazily na organizovaného nepřítele. Došlo k nočnímu boji v členitém, zalesněném terénu, kdy se našim jednotkám podařilo přes připravenou obranu, za pomoci podpůrných paleb a letecké podpory prorazit a zajistit klíčový terén kolem objektu útoku. Následně byl zasazen lehký britský prapor s flexibilními manévrovými jednotkami k ovládnutí tohoto objektu. To se mu po dopoledním boji v městské zástavbě podařilo. Stejně tak úkol splnil i výsadkový prapor, kterému se za podpory dělostřelectva a leteckých úderů podařilo obsadit další objekt. Přesto, že jsme narazili na dobře organizovanou obranu nepřítele, k boji došlo v noci a v lese, naše ztráty nepřesáhly více než 30 % sil brigády. Důležitou roli v tomto smyslu sehrály i jednotlivé podpůrné prvky brigády, prapor ISR dodával podrobné informace o pohybu nepřítele, pomáhaly palby dělostřelectva, účinné bylo i nasazování zátarasů a údery letectva,“ hodnotí situaci plukovník Kopecký.
„V taktické rovině jsme dokázali splnit veškeré úkoly, které jsme dostali,“ dodává závěrem plukovník Kopecký. „To však není důležité, mnohem důležitější je, že se nám podařilo operaci o několika fázích řídit, při plánování jasně a srozumitelně formulovat, co chceme udělat a podřízení to splnili. Dali jsme dohromady vycvičený brigádní bojový tým, který demonstroval schopnost efektivní spolupráce aliančních a spřátelených jednotek NATO při vedení společné pozemní operace. Pozitivně hodnotím i motivaci všech zúčastněných, kdy každý chtěl v mezinárodním prostředí ukázat, co umí.“
